dnes je 21.4.2024

Input:

6.10.1 Jednání za společnost ve zvláštních případech (zejména insolvence, likvidace)

1.1.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.10.1
Jednání za společnost ve zvláštních případech (zejména insolvence, likvidace)

Mgr. Iva Jarolímová, Mgr. Markéta Káninská

Obecná právní úprava jednání za společnost se nachází v ustanoveních § 161 až 167 NOZ.

Tato ustanovení upravují jak zastupování právnických osob (tedy i společnosti s ručením omezeným) jejich statutárním orgánem, tak také speciální případy jednání za právnickou osobu, a to zastupování zaměstnanci, členy orgánů nezapsaných ve veřejných rejstřících a nově také zastupování opatrovníkem. Mezi zvláštní případy jednání za společnost lze zařadit rovněž prokuru coby zvláštní typ smluvního zastoupení (§ 450 a násl. NOZ), zastupování likvidátorem v rámci likvidace společnosti, a insolvenčním správcem, nastane-li insolvence společnosti.

Právní jednání

Definici právního jednání v legálním slova smyslu v NOZ nenalezneme. V ustanovení § 545 NOZ jsou vyjádřeny toliko následky takového jednání, když stanoví, že cit.: "Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran." Nikdo však nepochybuje o tom, že právním jednáním se rozumí projev vůle, který je zaměřen na vyvolání určitých právních následků, které právní řád s takovým projevem vůle spojuje. Právním následkem, na jehož vyvolání je vůle jednajícího zaměřena, je zejména vznik, změna nebo zánik subjektivních práv a povinností.1

Dělení právního jednání

Tradiční dělení právního jednání je dělení na:

1) jednání přímé, při kterém fyzická osoba projevuje vůli osobně, a

2) jednání nepřímé, kdy za danou osobu jedná zástupce. Zástupce tedy projevuje svou vůli, činí tak však jménem a na účet zastoupeného.

Za právnickou osobu jedná vždy její zástupce formou nepřímého jednání.

Aby bylo příslušné jednání společnosti přičitatelné, musí být na první pohled každému zřejmé, že zástupce jedná jménem a na účet společnosti, nikoli samostatně za sebe jako fyzickou osobu. Proto je důležité, aby taková osoba byla jako zástupce společnosti náležitě označena. To ostatně požaduje i NOZ, když v ustanovení § 161 stanoví, že cit.: "Kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyne-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení." Pokud by tedy nebylo zřejmé, že taková osoba jedná za právnickou osobu (jako její zástupce), pak bez dalšího platí, že jedná svým vlastním jménem (k tomu srovnej ustanovení § 436 odst. 1 NOZ posl. věta).

Na jednoduchém příkladu si ukážeme, jakým způsobem je vhodné označit zástupce společnosti, aby bylo na první pohled jasné, že daná osoba jedná jménem a na účet společnosti. V praxi je nejčastěji se vyskytujícím zástupcem společnosti jednatel, proto si ukážeme, jak jej v textu dokumentu správně označit.

Uzavírá-li společnost jakoukoli smlouvu, je vhodné jednak v rubrice takové smlouvy věnované specifikaci smluvních stran vedle identifikačních údajů společnosti rovněž uvést, že společnost je zastoupena jednatelem, a jeho identifikační údaje, a následně v závěru smlouvy, kde se nacházejí podpisy jednotlivých účastníků, je také vhodné ještě jednou zopakovat, že za společnost smlouvu podepisuje její jednatel. Pro názornost uvádíme tento příklad:

Smluvní strany:

společnost Vomáčka & synové, s. r. o.,

IČO 123 45 678,

se sídlem Jeremiášova 2722/2b, 155 00 Praha 5, Stodůlky,

zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 456897, zastoupená jednatelem společnosti Ing. Alešem Vomáčkou, nar. 15. 5. 1975, bytem Jeremiášova 2722/2b, 155 00 Praha 5, Stodůlky

(dále jen "Kupující" na straně jedné)

a

společnost Autosalon Kučera, s. r. o.,

IČO 526 32 457,

se sídlem Karlovarská 663/51, 163 00 Praha 6, Řepy,

zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 2145, zastoupená jednatelem společnosti Milanem Kučerou, nar. 4. 8. 1964, bytem Bělohorská 1427/100, 169 00 Praha 6, Břevnov

(dále jen "Prodávající" na straně druhé)

následuje text smlouvy

Kupující:

V Praze dne .........................

....................................

Vomáčka & synové, s. r. o.

Ing. Aleš Vomáčka, jednatel

Prodávající:

V Praze dne ...........................

.....................................

Autosalon Kučera, s. r. o.

Milan Kučera, jednatel

Zvláštní případy jednání za společnost

Jednání za společnost prostřednictvím statutárního orgánu, tj. jednoho či více jednatelů v praxi zpravidla potíže nečiní. Proto se nyní zaměříme na specifické případy jednání za společnost, se kterými se lze v obchodním styku rovněž setkat.

Jak již bylo v úvodu předestřeno, mezi tyto zvláštní případy jednání můžeme zařadit:

  • jednání likvidátora za společnost,

  • jednání insolvenčního správce za společnost,

  • zastupování společnosti jejími zaměstnanci, členy jejích orgánů, kteří nejsou zapsáni v obchodním rejstříku, pověřenými osobami a nezmocněným jednatelem,

  • zastupování společnosti prokuristou.

Samozřejmě že existuje ještě řada dalších případů zastoupení společnosti, počínaje jednáním vedoucího odštěpného závodu společnosti, přes zmocněnce jednajícího na základě plné moci až po opatrovníka společnosti. Těmito případy se s ohledem na jejich přesah vůči vymezené problematice nebudeme v tomto příspěvku podrobněji zabývat.

Jednání likvidátora za společnost

Likvidací společnosti se rozumí proces, jehož podstatou je ukončení veškerých aktivit společnosti a vypořádání jejích závazků, zakončený následným výmazem společnosti z obchodního rejstříku.

Právní úpravu nalezneme pro všechny právnické osoby v ustanovení § 187 a násl. NOZ s tím, že určité dílčí aspekty jsou pak upraveny v ZOK jednak v rámci obecných ustanovení (podíl na likvidačním zůstatku) a jednak v rámci úpravy společnosti s ručením omezeným (vymezení orgánu oprávněného rozhodnout o likvidaci a jmenování likvidátora).

Účelem likvidace je tedy vypořádání majetku společnosti, vyrovnání dluhů věřitelů a následné naložení s případným likvidačním zůstatkem, pokud nějaký bude (k tomu srovnej ustanovení § 187 odst. 1 NOZ). Proces likvidace může být zahájen dvěma způsoby, a to buď dobrovolně z vůle společnosti, nebo proti vůli společnosti coby sankce za porušení zákonem stanovených povinností. Likvidaci vždy předchází rozhodnutí o zrušení společnosti nebo o jejím prohlášení za neplatnou. Není tedy možné společnost zlikvidovat, aniž by bylo formálně rozhodnuto o ukončení její existence.

Likvidátor

Stěžejní postavou procesu likvidace společnosti je bezesporu osoba likvidátora. Likvidátor je orgánem společnosti, nespadá však do kolonky statutární orgán (jak by se na první pohled mohlo zdát), nýbrž je orgánem sui generis (svého druhu), který se obligatorně povolává po nebo souběžně se vstupem společnosti do likvidace. Jeho postavení je zásadní, neboť na něj ze zákona přechází převážná část oprávnění statutárního orgánu.

Likvidátor je primárně orgánem voleným, tzn. že je do své funkce volen, jmenován či jinak povoláván. U společnosti s ručením omezeným náleží volba a odvolání likvidátora do působnosti valné hromady pouze tehdy, pokud tak výslovně stanoví zakladatelský dokument (k tomu srovnej ustanovení § 190 odst. 2 písm. d) ZOK). Neupravuje-li zakladatelský dokument tuto otázku, bude volba i odvolání likvidátora věcí statutárního orgánu, tedy jednatele společnosti.

Pakliže rozhoduje o vstupu společnosti do likvidace sama společnost, tedy děje se tak dobrovolně z vůle společníků, bývá v praxi běžné, že současně s tím je rozhodnuto také o povolání osoby likvidátora (ostatně často jím bývá zvolen jednatel nebo některý z více jednatelů společnosti). NOZ však pamatuje i na případy, kdy k volbě jednatele z nějakého důvodu nedojde, nebo kdy je rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace součástí sankčního postupu soudu vůči společnosti. Není-li tedy povolán likvidátor z vůle společnosti, jmenuje jej soud, a to i bez návrhu.

Bylo-li rozhodnuto o likvidaci společnosti, ale likvidátor dosud nebyl povolán, vykonávají jeho působnost všichni členové statutárního orgánu, tj. všichni jednatelé bez ohledu na způsob jednání za společnost zapsaný v obchodním rejstříku. Totéž platí v případě, kdy zvolenému likvidátorovi z jakéhokoli důvodu funkce zanikne a nový likvidátor dosud není povolán.

Předpoklady pro výkon funkce likvidátora

Předpoklady pro výkon funkce likvidátora jsou dány tím, že likvidátor de facto ve vymezeném rozsahu přebírá působnost statutárního orgánu společnosti. Likvidátor společnosti tak musí splňovat stejné předpoklady pro výkon funkce, jako osoba volená do funkce statutárního orgánu..

Likvidátorem může být nově vedle fyzické osoby povolána rovněž osoba právnická. Předpoklady pro výkon funkce likvidátora v takovém případě musí splňovat fyzická osoba, která takovou právnickou osobu při výkonu funkce likvidátora zastupuje.

Podle počtu zvolených osob je likvidátor buď orgán individuální (jedna osoba) nebo kolektivní (více osob).

Působnost likvidátora

Dle ustanovení § 193 NOZ cit.: "Likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání." Podle ustanovení § 196 odst. 1 NOZ pak cit.: "Činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace." Tato dvě ustanovení NOZ jsou pro vymezení působnosti likvidátora stěžejní. Co z nich tedy vyplývá?

Likvidátor přebírá celou působnost statutárního orgánu, nikoli pouze oprávnění jednat za společnost. Tato působnost je tedy jak vnější, v podobě zastupování společnosti navenek ve vztahu k třetím osobám, tak vnitřní, působící dovnitř společnosti (vedení účetnictví, zpeněžování majetku společnosti, rozdělování likvidačního zůstatku atp.). Neznamená to však, že by snad společnost okamžikem jmenování likvidátora přišla o svůj statutární orgán. Funkce jednatele zůstává i nadále zachována, nicméně jde o pouhou "prázdnou schránku" téměř bez jakýchkoli oprávnění.2 Výjimku představuje pouze období, kdy likvidátor ještě nebyl zvolen, nebo kdy mu zanikla z nějakého důvodu funkce a nový likvidátor ještě nebyl povolán. V těchto případech se obnovují oprávnění statutárního orgánu a je na něm (na všech jeho členech), aby plnil funkci likvidátora společnosti.

Omezení působnosti likvidátora

Na tomto místě je třeba upozornit, že likvidátor nemůže vykonávat působnost statutárního orgánu v plném rozsahu, neboť jeho činnost je omezena výlučně na naplnění účelu likvidace. Jeho úkolem tedy je utlumit činnost společnosti, vypořádat její majetek, vyrovnat se s věřiteli a po naložení s likvidačním zůstatkem (je-li nějaký) společnost vymazat z obchodního rejstříku.

ObchZ dříve podrobněji vymezoval činnosti, které ve svých důsledcích naplňovaly účel likvidace. Jednalo se o ustanovení § 72 ObchZ, podle kterého cit.: "Likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy může uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti též ve věcech zápisu do obchodního rejstříku." Naštěstí je toto vymezení i dnes v praxi použitelné, neboť NOZ do procesu likvidace příliš změn nepřinesl.

Pokud by likvidátor překročil rámec své působnosti, bude nutné jeho jednání posoudit jako neplatné pro rozpor se zákonem.3 Takovým příkladem může být uzavírání nových zakázek na dodávku služeb pro klienty společnosti, neboť pokračování v další podnikatelské činnosti společnosti za účelem generování zisku zcela jistě nepatří pod utlumování činnosti společnosti vedoucí k jejímu výmazu z obchodního rejstříku.

Podoba jednání likvidátora za společnost

Ustanovení § 161 NOZ platí rovněž pro likvidátora, proto vždy, když jedná za společnost,

Nahrávám...
Nahrávám...