dnes je 14.6.2024

Input:

3.13 Loňský zisk s. r. o. lze rozdělit i po 30. červnu

4.1.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.13
Loňský zisk s. r. o. lze rozdělit i po 30. červnu

Ing. Martin Děrgel

Tento příspěvek bude v podstatě o dvou stále vzácnějších věcech – o čase a svobodě podnikání. První zpomaluje gravitace, to druhé zhoršují zákonodárci v Praze a Bruselu. Svobodomyslný člověk s podnikatelským duchem nepochopí, proč by právní předpisy omezovaly, kdy si může majitel s. r. o. sáhnout do firemní portmonky a vybrat si něco z vydělaných peněz. Ovšem po návštěvě právníka, účetní či daňového poradce si už tou svou přirozenou svobodou užít si – řádně zdaněných – peněz nebude jistý... Až donedávna. Příčinou této dřívější regulace a paradoxně i jejího zrušení byla dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Sice u nás nemáme anglosaský precedenční právní systém, ale většinově se soudní verdikty vysokých soudů respektují i v obdobných případech.

Právní podmínky pro rozdělení zisku s. r. o.

Smyslem každého podnikání je hlavně dosažení zisku. Což platí i pro společnost s ručením omezeným, které sice může zisk sloužit jako zdroj financování aktivit, nicméně většinu společníků s. r. o. z řad fyzických osob zpravidla více potěší firemní zisk převedený do jejich kapes. K tomu jsou předurčeny podíly na zisku, pro jejichž výplatu však právní předpisy stanovují určité podmínky chránící věřitele a minoritní společníky s. r. o., přičemž nás bude zajímat především časové omezení stvrzené (dříve) soudním rozhodnutím.

Legitimnost právního omezení rozdělení zisku s. r. o. se opírá hlavně o snahu chránit věřitele, kteří dnes již nemohou příliš spoléhat na téměř nulové ručení společníků. Přičemž výplata podílů na zisku jednoznačně firmu ochudí – odplynou z ní pryč peníze, což a priori zhorší dobytnost pohledávek jejich věřitelů. Pro výplatu podílů na zisku s. r. o. proto stanoví zákon o obchodních korporacích tyto tři nejvýznamnější právní podmínky:

1. Schválena účetní závěrka (§ 34 odst. 1 ZOK):

  • Musí jít o účetní závěrku řádnou k poslednímu dni účetního období, nebo mimořádnou k jiným okamžikům (viz § 17 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění p. p.), kterou je zjištěn zisk.

  • Nepostačuje tzv. mezitímní účetní závěrka, kterou případně dle zvláštních právních předpisů účetní jednotky sestavují k jinému okamžiku, viz § 19 odst. 3 ZoÚ (pro zálohy na podíly na zisku ovšem stačí).

  • Zmíněnou "ziskovou" účetní závěrku musí schválit nejvyšší orgán obchodní korporace, jímž je v případě s. r. o. valná hromada, která tuto svou působnost nemůže delegovat na jednatele.

2. Splněn test insolvence (§ 40 odst. 1 ZOK):

  • Nelze vyplatit zisk – ani jiné vlastní zdroje – pokud by si tím dotyčná firma (s. r. o.) přivodila úpadek.

  • Dodejme, že úpadek s. r. o. může mít dvě formy:

a) Platební neschopnost – peněžité závazky přes 30 dnů po splatnosti a neschopnost je plnit,

b) Předlužení – souhrn závazků převyšuje hodnotu majetku, s přihlédnutím k dalšímu provozování závodu.

A v obou případech samozřejmě nejméně dva věřitelé.

  • Pozor na to, že tento test je nutno provést nejen při rozhodování valné hromady o tomto způsobu využití účetního zisku s. r. o., ale také těsně před samotnou výplatou zisku – což je úkolem jednatele.

3. Limitace částky určené k rozdělení společníkům (§ 161 odst. 4 ZOK):

  • Částka k rozdělení mezi společníky nesmí překročit výsledek hospodaření posledního skončeného účetního období – zvýšený o nerozdělený zisk a snížený o neuhrazené ztráty předchozích období a o příděly do rezervních a jiných fondů v souladu se ZOK a společenskou smlouvou.

Jak napovídá poslední bod, další omezení dispozic s účetním ziskem ve schvalovacím řízení může plynout z interních předpisů. Například tím, že po vzoru dřívějšího obchodního zákoníku zavedou dobrovolnou tvorbu rezervního fondu pravidelnými procentuálními příspěvky ze zisku, který bude sloužit ke krytí ztrát anebo tzv. sociálního fondu určeného převážně na nejrůznější benefity (výhody) pro zaměstnance. Výplata podílů na zisku s. r. o. případně také může být interními předpisy v duchu péče řádného hospodáře podmíněna kupříkladu aktuálním stavem běžného účtu, výší splatných dluhů, nebo podléhá stanovisku dozorčí rady apod.

Spíše jen pro úplnost dodejme účetní omezení z titulu nehmotných výsledků vývoje podle § 28 odst. 7 ZoÚ. Jsou-li totiž náklady na vývoj vykazovány v aktivech rozvahy, je jakékoli vyplácení podílů na zisku zakázáno, ledaže disponibilní zdroje, z nichž lze jinak vyplácet podíly na zisku a nerozdělený zisk minulých období, jsou nejméně rovny neodepsané části nákladů na vývoj. Tuto podivnou novinku od roku 2016 vnutila směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU o ročních a konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků. Dodejme, že nehmotné výsledky vývoje se stávají účetními aktivy (MD 012), jsou-li vytvořeny vlastní činností k obchodování s nimi nebo byly nabyty od jiných osob.

Začátek časové regulace možného rozdělení zisku

První z výše zmíněných právních podmínek rozdělení zisku s. r. o. se týkala schválení ziskové řádné nebo mimořádné účetní závěrky. Čímž se dostáváme k meritu věci. 30. září 2009 vydal Nejvyšší soud ČR rozhodnutí, které na deset let zkomplikovalo rozhodování o rozdělení podílů na zisku a. s. a také s. r. o. Onen přelomový a hodně citovaný rozsudek má spisovou značku 29 Cdo 4284/2007.

Právní věta:

"Jestliže valná hromada akciové společnosti konaná do šesti měsíců od posledního dne účetního období (§ 184 odst. 3 ObchZ) projednala účetní závěrku za ono účetní období a na jejím základě rozhodla o rozdělení zisku, pak mimořádná valná hromada konaná v témže roce po uplynutí šesti měsíců od posledního dne účetního období není oprávněna na základě téže účetní závěrky rozhodnout o jiném rozdělení zisku. (...)"

Poznámka: Zbývající část není pro naše účely podstatná, týkala se konkursního řízení.

Nejvyšší soud ČR jasně konstatoval, že by nemělo být o rozdělení zisku rozhodováno na podkladě účetní závěrky starší než 6 měsíců. Tato lhůta ode dne, k němuž byla sestavena podkladová účetní závěrka, je podle něj nejzazší, kdy lze účetní údaje považovat ještě za reálný obraz účetnictví obchodní korporace, na jehož základě lze kvalifikovaně rozhodovat o rozdělení zisku. Nutno přiznat, že v dané kauze se jednalo o právní formu akciové společnosti, navíc v právním prostředí roku 2002, tedy 10 let před zákonem o obchodních korporacích, za éry jeho předchůdce – obchodního zákoníku. To však není z hlediska námi řešené problematiky podstatné, protože tehdejší relevantní právní úprava byla prakticky stejná jako dnes.

Stěžejní bylo ustanovení § 184 odst. 3 ObchZ, podle kterého se valná hromada a. s. koná nejméně jednou za rok ve lhůtě určené stanovami, nejpozději však do šesti měsíců od posledního dne účetního období. A co najdeme v § 181 odst. 1 a 2 ZOK dneska ohledně valné hromady a účetní závěrky s. r. o.? Prakticky totéž:

"Valnou hromadu svolává jednatel alespoň jednou za účetní období, ledaže tento zákon nebo společenská smlouva určí, že valná hromada má být svolána častěji. Řádnou účetní závěrku projedná valná hromada nejpozději do 6 měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období."

Důvod, pro který na mimořádné valné hromadě – v listopadu 2002 – nemohla jako podklad pro opětovné přerozdělení zisku sloužit účetní závěrka, jež byla podkladem pro jednání valné hromady – již v červnu 2002 – podle Nejvyššího soudu ČR plyne především z dikce § 184 odst. 3 ObchZ, potažmo dnešního znění § 181 ZOK:

  • "Lhůta ke svolání řádné valné hromady určená (počítaná) od posledního dne účetního období je logicky nejen lhůtou určující, dokdy by měla valná hromada (při řádném a obvyklém chodu věcí) odsouhlasit výsledky onoho účetního období, ale též nejzazší lhůtou, ve které lze výsledky účetní závěrky sloužící pro jednání řádné valné hromady pokládat za ty, jež mohou akcionářům sloužit jako reálný obraz účetnictví akciové společnosti, na jehož základě mohou kvalifikovaně rozhodovat o rozdělení zisku.

  • Mimořádná valná hromada konaná v listopadu 2002 o rozdělení zisku na základě řádné účetní závěrky zobrazující účetnictví akciové společnosti k 31. prosinci 2001 rozhodnout nemůže."

Dodejme, že citované rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo skutečně přelomové, jelikož před ním právní praxe obvykle vycházela z opačného úsudku, jak výslovně konstatuje níže představovaný druhý judikát. Tedy, že do té doby byla i řádná účetní závěrka "starší" než 6 měsíců plně způsobilým podkladem pro rozdělení zisku.

Pečlivý a kriticky uvažující čtenář může namítnout, že citovaný judikát se týkal opakovaného použití jedné účetní závěrky pro dvě zcela rozdílná rozhodnutí valné hromady. A navíc to sporné pozdější (v listopadu) bylo motivováno a priori snahou vyvést z dotyčné akciové společnosti peníze do kapes akcionáře, jelikož bylo na spadnutí konkursní řízení této a. s. Což obojí mohlo mít vliv na posuzování relevance "staré" účetní závěrky...

Dobrá oponentura. Jenže... 29. dubna 2013 vydal Nejvyšší soud ČR další rozhodnutí, kterým prakticky potvrdil maximálně 6měsíční použitelnost účetní závěrky pro účely rozhodování o rozdělení zisku společníkům. V tomto ohledu je v odborném tisku dokonce citován ještě častěji, než výše uvedená "první vlaštovka". Onen druhý de facto potvrzující rozsudek má spisovou značku 29 Cdo 2363/2011.

Stručný výběr:

"(...) Jestliže tedy v projednávané věci bylo o rozdělení zisku za roky 2005 a 2006 rozhodnuto na základě řádných účetních závěrek až po uplynutí lhůty upravené v § 184 odst. 3 ObchZ, je usnesení valných hromad v rozporu s požadavkem § 178 odst. 2 ObchZ, podle něhož musí být podkladem pro rozdělení zisku řádná či mimořádná účetní závěrka; po uplynutí lhůty dle § 184 odst. 3 ObchZ již řádné účetní závěrky za roky 2005 a 2006 jako podklad pro rozdělení zisku sloužit nemohly a mimořádné účetní závěrky zpracovány nebyly."

"(...) Nelze přitom přehlížet, že účelem požadavku, aby rozhodnutí o rozdělení zisku bylo podloženo (relevantní) účetní závěrkou, je zajistit, aby akcionáři měli reálný obraz účetnictví akciové společnosti a přesné informace o zisku, který společnost vytvořila a který mohou – při respektování omezení § 65a a § 178 ObchZ – rozdělit. Jinými slovy, účetní závěrka představuje prostředek zabezpečující, že společnost nevyplatí na podílech na zisku více, než jí zákon (zejména s ohledem na ochranu věřitelů společnosti) dovoluje."

"Uvedené závěry je pak nutno promítnout do úvah o příčinné souvislosti mezi porušením povinností člena představenstva při rozhodování o vyplacení podílů na zisku a případnou škodou, vzniklou společnosti."

Jelikož většina s. r. o. má za účetní období kalendářní rok, tak to prakticky znamenalo, že valná hromada konaná po 30. 6. – tedy později než 6 měsíců od data podkladové účetní závěrky sestavené k 31. 12. – by již neměla rozhodovat o rozdělení zisku. Není přitom podstatné, jestli se jedná o zisk minulého roku (evidovaný na straně Dal účtu 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení) nebo starší (kumulovaný na účtu 428 – Nerozdělený zisk minulých let, případně převedený na jiný účet v rámci vlastního kapitálu s. r. o.).

Faktem je, že ZOK nestanoví pevné datum, do kdy může valná hromada rozhodnout o rozdělení zisku s. r. o. za minulé účetní období. Jen v § 181 odst. 2 uvádí, že řádnou účetní závěrku musí projednat valná hromada nejpozději do 6 měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období. Což ale ještě a priori neznamená, že toto jednání musí účetní závěrku schválit a také rozhodnout o využití zisku jeho rozdělením společníkům...

Konec časové regulace rozdělení zisku

Argumenty soudu jsou logické a srozumitelné, prostě aktuálnost a proto i použitelnost účetní závěrky je nanejvýše půl roku. Vyplývá ze znění dřívějšího § 184 odst. 3 ObchZ, které je prakticky totožné s dnešním § 181 odst. 2 ZOK. A tak jsme všichni léta psali a radili šéfům obchodních korporací, aby o rozdělení zisku raději rozhodli vždy do šesti měsíců od data účetní závěrky... S verdikty dovolacího Nejvyššího soudu je ale časová potíž – než se k němu předmětná kauza dostane a on rozhodne, uplyne hodně vody. Je třeba si uvědomit, že i když druhý

Nahrávám...
Nahrávám...